Chutě Jížní Koreje.

Když se řekne korejská kuchyně, snad každý si vybaví kimchi nebo bibimbap. Během naší 3-týdenní cesty zimní Korejí jsme ale chtěli zkusit i něco netradičního, turistům méně známého a možná zakusit i něco jen pro odvážné jedlíky.

Po příletu na Incheon jsme si ještě na letišti pořídili v jednom z obchodů 7-Eleven dobíjecí kartu T-Money Card, která nám umožnila bez starostí využívat místní síť autobusů a vlaků, a to prakticky po celé Jižní Koreji. Rychlovlakem jsme dojeli na dopravní uzel hlavního města, stanici Seoul Station. Po dlouhém letu na nás doléhala únava a ani teplota, která začátkem prosince kulminuje kolem nuly, nám moc energie nepřidávala. Naše další kroky byly tedy jasné… Ještě než najdeme vhodné místo, kde se ubytovat a odložit objemná zavazadla, chceme co nejdříve ochutnat první korejské jídlo!

Nechtěli jsme vláčet kufry moc dlouho a tak jsme po chvilce chůze vpluli do skromně zařízené

restaurace s názvem Yongsan Wonjo Gamjatang. Uvnitř na nás spočine pár zkoumavých pohledů místních hostů, z čehož usuzujeme, že turisté sem moc často nechodí. Což nás těší, dobré restaurace si totiž vždy vybíráme podle toho, zda jsou plné místních obyvatel, a ne turistů. Zatím jsme vždy takto natrefili na výborná autentická jídla a hlavně nás to nestálo moc peněz. Nevýhodou ale často bývá, že s angličtinou moc nepochodíte.

K našemu štěstí bylo zdejší menu doplněno i obrázky. Jak už název restaurace napovídá, specialitou podniku byla polévka Gamjatang. Jedná se o silný vývar z vepřových kostí, doplněný vařeným bramborem. Polévku Vám donesou ve speciálním hrnci a na vařiči, zabudovaném před Vámi na stole, se ještě v průběhu hodování vaří a dodělává. V Koreji je zvykem spolu s hlavním chodem podávat i několik chuťovek, stylizovaných v malých úhledných mističkách, včetně oblíbeného kimchi. Kdykoliv některou z mističek dojíte, ihned se Vám servíruje nová. Ale nebojte, tyto přílohy jsou započítány již v ceně vybraného jídla. Hlavní jídlo pak pořídíte v přepočtu za cca 150-250 CZK. A vzhledem k tomu, že Korejci nejsou zvyklí jíst sami, velice těžko si v Koreji objednáte jídlo jen pro jednoho. Skoro automaticky se počítá minimálně s dvojitou porcí.

Knedlíčky kam se podíváš

To, že jsme se následně ubytovali na strategickém místě, jen kousek od skvělé „knedlíčkárny“, jak jsme toto bistro zaměřené na korejské knedlíčky „mandu“ pojmenovali, jsme zjistili hned záhy. Tip na tuto knedlíčkárnu jsme dostali od trhovce prodávajícího suvenýry na ulici před naším Airbnb bytem. Na Google mapách ho lehce najdete pod názvem Bukchon Dumpling Insa. Ve skutečnosti nás změť neznačených postranních uliček trochu zmátla a nenápadný vchod do knedlíčkového ráje jsme našli až napodruhé. Na maličkých dřevěných stoličkách se na malém prostoru mačkáme s bandou školáků, kteří si sem přišli dát rychlý oběd během polední pauzy.

V rohu bistra pozorujeme postarší ženu, která zručně plní knedlíčkové těsto čerstvě připravenou směsí masa a zeleniny. Pokynem hlavy směrem k nám, nás vybídne, ať se sami obsloužíme a nabídneme si z plastového boxu před námi předkrm – nakládanou žlutou ředkev. Mezitím co se pomocí hůlek snažíme ukusovat z vegetariánského předkrmu, si z obrázkového menu nedočkavě vybíráme mix smažených knedlíčků a knedlíčků vařených v páře. Během chvilky máme objednávku na stole a už si knedlíčky namáčíme do směsi sójové omáčky a octa. A protože nám zvědavost i přes naše plné pupky nedala, doobjednali jsme si ještě porci knedlíčkové polévky. Hustý vývar mléčné barvy, ve kterém plavou obrovské mandu knedlíčky. Teď už je nám naprosto jasné, že po dobu, co budeme v Seolu, je to místo, kam se ještě budeme vracet.

Při procházkách po Seoulu narazíte na nespočet ulic a čtvrtí, které jsou zaměřené vždy na jeden druh jídla. Můžete tak ochutnat například skvělé rybí úlovky ve čtvrti Dongdaemun Grilled Fish Alley, kde se mezi sebou překřikuje personál restaurací, za účelem nalákat Vás zrovna do té jejich knajpy. A pokud zrovna neholdujete mořským plodům, nevadí. Určitě Vás uspokojí třeba tradiční korejské jídlo jokbal, prasečí nožičky vařené v sójové omáčce s cukrem, solí a chilli. Z uvařených nožiček se odstraní kosti a dobrůtka se nakrájí na talíř. Jokbal, a mnoho dalších korejských specialist na jednom místě, si můžete vychutnat na tržnici

Gwangjang. My se nechali zlákat

laskavým úsměvem stařenky u jednoho z nepřeberného množství stánků. Stařena nám pak dala ochutnat ze svého kuchařského umění, a to v podobě oblíbeného odengu neboli anglicky fishcake (uvařeného těstíčka z rozemletých ryb a jiných mořských plodů, navlněného na špejli a namáčeného ve vývaru), soondae (klobásy plněné směsí krve a masa), tteokbokki (pikantních restovaných rýžových noků v pálivé červené omáčce) a kimbapu (korejské obdoby sushi rolek). To vše jsme samozřejmě, po vzoru místních, zapíjeli lahvičkami sodžu. Vše nás vyšlo v přepočtu asi za 350 CZK za 2 osoby.

Když už jsme u sodžu, za zmínku určitě stojí, že lahvičky (360 ml) tohoto alkoholového moku koupíte na každém rohu v prodejnách 7-eleven, GS25, Emart24 apod.. Najdete je i v odlehčených ovocných variantách (0,1% alkoholu). Naším oblíbeným se stalo broskvové nebo grepové. V těchto obchůdkách, které nabízejí i menší posezení, si sodžu můžete i v klidu vypít (na ulicích byste alkohol pít neměli). Stejně jako si tu můžete koupit a rovnou zdarma ohřát některé z jídel rychlého občerstvení a jídel vhodných pro přípravu v mikrovlnce. Závěrem dne jsme si pak vychutnali západ slunce na střeše kavárny Seoulism, odkud jsme se pokochali nádherným výhledem na Lotte World Tower.

Po pár dnech v Seoulu jsme se rychlovlakem KTX přesunuli do hlavního města provincie Severní Čolla (North Jeolla), města Čondžu (Jeonju). Vedle své historické architektury a všudy přítomných tradičních korejských domů hanoků, je Čondžu (Jeonju) známé také jako gastronomická mekka Jižní Koreje. V roce 2012 bylo totiž jmenováno gastronomickým městem UNESCO a my jsme se o tom přišli přesvědčit na vlastní chuťové pohárky! Bibimbap, nejznámější korejský pokrm. Pokud jste byli v Jižní Koreji a nejedli bibimbap, jako byste tu nikdy nebyli! My se ho rozhodli ochutnat v Gajok Hoegwan, v restauraci připomínající obrovskou jídelnu. Na menu nenajdete nic jiného než bibimbap, který dostanete opět se spoustou pochutin v mističkách, že se pomalu nevejdete ani na stůl. Ikdyž jsme bibimbap zkusili ještě několikrát na jiných místech během naší cesty, bohužel nás nikde nijak výrazně chuťově nezaujal. Pro nás to byla větší pastva pro oči nežli pro jazyk.

Historické centrum Čondžu (Jeonju) s jeho barevnými chrámy a hanoky jsme prošli během jednoho dne. Bylo při tom fascinující pozorovat kolem se hemžící Korejce a Korejky, nastrojené do tradičních šatů – hanboků. V současnosti nosí Korejci hanbok pouze pro zvláštní příležitosti, jako jsou různé korejské svátky, první den lunárního Nového roku, svatební hostiny a 100denní oslava dítěte.

Nicméně hlavně mladí je rádi nosí i mimo tyto sváteční dny a fotografují se na tradičních historických místech, v palácích nebo lidových vesnicích hanok, jako právě zde v Čondžu (Jeonju). Po celodenním chození nám vyhládlo a tak jsme zavítali na noční trh Nambu Market. Je to unikátní místo, kde z více jak 800 stánků můžete ochutnat snad všechno z korejského streetfood, ale třeba si koupit i nábytek, oblečení apod.. V noci jsou pak otevřeny jen stánky s jídlem a uličky mezi obchůdky se hemží místními vychutnávajícími si dobré jídlo a pití. Pokud sem zavítáte, obrňte se dostatečnou trpělivostí. Občas si vystojíte i třeba 20 minutovou frontu, než dostanete do ruky vybraný kus žvance. Odměna pak ale stojí opravdu za to! Nás nejvíce zaujal sladký kus buchty, asi ve tvaru a velikosti našeho chlebíčku, do kterého je posazené slané vejce. Jak jsme se později dočetli, této populární korejské svačince se říká gyeran-ppang.

Další zastávkou na naší gastro cestě bylo přístavní město Pusan (Busan), které nám nabídlo nepřeberné množství restaurací, bister, kaváren a pouličních stánků, že jsme nevěděli, co dříve ochutnat. Jednu věc jsme se ale prubnout neodvážili, ikdyž na nás číhala skoro na každém rohu, a to i ve své konzerované podobě v samoobsluhách. Beondegi, v překladu kukla. Korejská pouliční lahůdka v podobě dušené nebo smažené kukly bource morušového. Obvykle se podává v papírových kelímcích s párátkem na napichování.

Naše poslední kroky Jižní Koreou a Pusanem (Busanem) směřují na Jagalchi rybí trh, za další

oblíbenou pochutinou sannakji, což jsou malé živé chobotničky, které se sice nakrájí, ale ještě se Vám na talíři kroutí. Jedí se syrové a ochucené sezamovým olejem. I v tomto případě nás nakonec odvaha opustila. Máme tedy důvod se sem brzy vrátit!