Objevujeme Slovinsko.

Slovinsko je zemí ležící na křižovatce Alp, Středozemního moře, krasu a Panonské nížiny. V této rozmanité a malebné krajině si na své přijdou milovníci horské turistiky, vodních sportů, pláží a moře nebo třeba i vinaři.

My naše objevování zahájili v historickém centru hlavního města. Na jeho důkladnou prohlídku vám postačí v poklidu jeden den. Začali jsme den snídaní v podniku Moji štruklji Slovenije, kde si můžete vybírat z nepřeberného množství „štruklů“. Štruklji jsou plněné knedlíčky či závin, který obsahuje různé náplně. Objevují se ve slané i sladké variantě. Mezi typické slané příchutě patří náplň ze slaného tvarohu, tzv. sirovi štruklji. Výborné jsou i sladké varianty, a to hlavně s ořechovou náplní, sladkým tvarohem s rozinkami nebo makové. Hned naproti tohoto bistra, můžete každý pátek od jara do podzimu zažít gastro festival „Odprta kuhna“. Pod širým nebem tu vznikne nespočet gastro stánků a vy tak můžete ochutnat to nejlepší ze slovinské, ale i mezinárodní kuchyně. Po snídani pokračujeme dále na lublaňský hrad, odkud je za dobrého počasí vidět až na Alpy, ale hlavně se vám odsud naskytne krásný výhled na celé město. Prohlídka vnitřních částí samotného hradu stojí 7,5 euro na osobu.

Náměstí Mestni trg, Stari trg a Gornji trg dohromady tvoří staré město, jehož stísněné uličky a historické domy vás určitě uchvátí. Komu by chybělo více zeleně, může si zajít do nedalekého parku Tivoli. Cestou určitě narazíte na rychlé občerstvení nesoucí název Hot Horse. Jak název napovídá můžete zde ochutnat i burger z koňského masa. Přímo naproti stojí místní pivovar Union. Jejich nedávno zrekonstruovaná restaurace nabízí i hezké posezení na venkovní zahrádce. Za návštěvu stojí určitě i čtvrť Metelkova. Jde o velice alternativní umělecký prostor bývalých rakousko-uherských kasáren. Umělci komplex zachránili před demolicí a svérázně si jej přebudovali podle obrazu svého. Celá Lublaň je hojně pokrytá cyklo pruhy, můžete tak město bez problému objevovat v sedle jízdního kola. Autem do centra raději nejezděte, ceny parkovišť by vás moc nepotěšily. Nejlevnější z parkovišť blízko centra Lublaně je parkoviště Tivoli, kde zaplatíte 0,60 € za hodinu. Do centra je to pak asi 15 minut pěšky.

Opouštíme hlavní město a čeká nás túra v horské oblasti Velika Planina, která leží v Kamnicko-Savinjských Alpách. První výškové rozdíly vám pomůže překonat lanovka z údolí Kamniške Bistrice. Ta vás vysadí pod Planinou. Dál můžete přesednout na sedačkovou lanovku, která vás vyveze přímo až na Veliku Planinu, ale doporučujeme vyšlápnout si druhou etapu již po svých. Odměnou vám budou nádherné výhledy na tradiční pastýřskou osadu s dřevěnými salašemi, kterých tu najdete celkem 202. Téměř v každé salaši si můžete koupit čerstvé mléko, lokální sýry nebo ochutnat tradiční horské pokrmy, jakými jsou například ajdovi žganci nebo silný hovězí vývar obara. Dominantou Planiny je kostelík tyčící se na jednom z kopečků nad salašemi. Doporučujeme dobré oblečení, protože počasí v horách je nevyzpytatelné.

Druhý den ráno se posouváme opačným směrem k přímořské části Slovinska. Cestou se krátce zastavujeme u skalního hradu Predjama, který zaujme unikátním postavením ve středu svislé 123 m vysoké skály. Hned nedaleko hradu se nachází nejkrásnější a nejznámější slovinská krasová jeskyně, Postojna. My jí bohužel nakonec časově nestihli. Doporučujeme tedy si vyhradit půl den na její prohlídku a spojit ji s návštěvou hradu Predjama. Samotná prohlídka jeskyně trvá asi hodinu a půl a začíná vždy v celou hodinu, většinu trasy se povezete turistickým vláčkem a jen necelý kilometr si projdete pěšky. Cestou do cílové přímořské zastávky v Piranu, ještě míjíme vesnici Lipica, která je proslulá věhlasným hřebčínem, kde se dodnes chovají vzácní bílí koně Lipicáni.

Piran, přezdívaný jako slovinské Benátky, okouzlí starobylým přístavem, úzkými uličkami s kamennými domy v italském stylu a výhledy na moře. Centrum nejkrásnějšího města slovinského pobřeží je přístupné pouze pěšky nebo na skútru. Auta, kromě zásobování, do centra města nesmí. Auto můžete nechat bez problému na parkovišti před branami města, 3 hodiny parkování vyjdou na 7,5 eura. Platit parkovné zde můžete i kartou, ale obecně s tím ve Slovinsku moc nepočítejte. Mějte tedy s sebou vždy pár mincí. Hlavní piranské náměstí (Tartinijev trg) je neobvyklé svým tvarem kruhu. Je také větší, než bývá v přímořských městech tohoto typu zvykem. Na jeho místě byl totiž kdysi přístav pro rybářské lodě, který byl kvůli nečistotám a zápachu v roce 1894 zasypán. Z náměstí dojdete za pár minutek ke kostelní vyhlídce Zvonik Campanile. Za 2 eura na osobu si vyšlápnete několik pater pro dechberoucí výhled na celé náměstí a pobřeží. Nad Piranem se tyčí i zbytky městského opevnění, na které můžete vylézt a užít si tak další krásné výhledy. Dopřát si můžete i koupání v moři přímo na plážích v centru města nebo se vydat kousek za město a užít si klidnější atmosféru kamínkové pláže v zálivu Mesečev. Než budeme pokračovat v cestě, posilníme se výtečnými grilovanými kalamáry a sardinkami v samoobslužném bistru Fritolin pri Cantini a přes malebné městečko Kanal, pokračujeme k soutěsce Tolminska korita.

Divoké soutěsky kousek od města Tolmin v Triglavském národním parku patří mezi

atraktivní turistické cíle regionu. Možná proto, že jsme měli veliká očekávání, odnášíme si z tohoto místa lehké zklamání. Projít soutěsky zabere jen asi 2 hodinky a za vstupné necháte 8 euro na osobu plus 3 eura za každou hodinu parkování.

Jako výchozí bod pro posledních 5 dnů naší cesty volíme vesničku Koprivnik v Bohinju. Mimo hlavní turistické osady si mezi místními díky Airbnb užíváme klidu a ticha, které občas naruší cinkání zvonečku na krku místních ovcí. Odtud podnikneme několik různých výletů. Za necelou půl hodinku jsme u největšího přírodního jezera Slovinska. Bohinj, ležící v údolí kolem Julských Alp, má mnohem klidnější atmosféru, než-li sousední jezero Bled. A navíc, je to ideální výchozí bod pro horskou turistiku, neboť v okolí jezera je nespočet vysokohorských trekových tras. Pokud nejste velcí horalové, pomůže vám lanovka Vogel. Využít ji můžete třeba i v případě, že si chcete jen zkrátit výstup do hor. Od Bohinjského jezera vás vyveze do výšky 1535 m. n. m. Samotná horní stanice lanovky nabízí krásné výhledy do okolí. Nás ale nejvíce zaujalo turisty opomíjené místo v kopcích nedaleko od Bohinjského jezera - Planina Zajamniki. Ta leží na okraji Pokljuke a nabízí krásné výhledy na pastýřské domečky, pasoucí se krávy a Julské Alpy.

Dalším jezerem na úpatí Julských Alp je již zmiňované jezero Bled, v jehož středu se vyjímá ostrůvek s kostelem zasvěceným panně Marii. Po údolí Soči je to další turisty nejnavštěvovanější místo Slovinska. Nicméně při procházce kolem jezera natrefíte na pár klidných míst, kde si můžete na dece užít trochu toho sluníčka a osvěžit se v příjemně chladných vodách jezera. Na Bledský ostrov uprostřed jezera se dostanete lodičkami, které pravidelně vyplouvají z několik míst kolem jezera nebo vypůjčenou vlastní veslicí za 20 euro na hodinu.

Určitou povinností na Bledu je ochutnat místní vyhlášený dezert. Na Bledskou kremšnitu se sem sjíždí i lidé z okolí. Ve Slovinsku se setkáte s více variantami kremšnity, ale právě ta bledská je proslulá široko daleko a uchovává si tradici již desítky let. Jedná se o nadýchaný řez z tenkého listového těsta, na kterém je vrstva hebkého vanilkového krému, pokrytá vrstvou sněhobílé šlehačky a završená další tenkou vrstvou křupavého listového těsta, které je zasněžené moučkovým cukrem. Musí být nakrájená přesně na kostičky o velikosti 7x7 cm. Ochutnat jí můžete třeba v podniku Park Restaurant and Cafe a užít si při tom i krásný výhled na jezero.

Vrcholem naší cesty byla bezesporu celodenní túra do údolí Seven Lakes v národním parku Triglav. Od Bohinjského jezera vede silnice k vodopádu Slap Savica, kde se nachází Koča pri Savici. Tam necháváme zaparkované auto (8 euro za celý den) a vydáváme se po turistické značce směrem na Črno jezero (1294 m.n.m.), kterého dosáhneme asi po 1,5 až 2 hodinách strmého stoupání. Odtud pak pokračujeme ve výstupu asi další 2 hodinky k check-pointu Koča při Triglavskih jezerih. Ta je otevřená jen přes sezónu od půlky června do začátku října. Můžete se zde občerstvit místními specialitami a svlažit hrdlo dobrým pivem, ale pouze pokud máte s sebou hotovost. Za chatou si můžete i dočepovat zásoby vody z pitného pramene. Chata leží přímo u nádherného jezera Dvojno jezero, odkud můžete pokračovat dále do údolí triglavských jezer (Seven Lakes Valley).

Slovinsko toho nabízí tolik, co bychom ještě rádi stihli a viděli. Třeba vinařská tradice tu má hluboké kořeny. Najdete zde velké množství malých vinařství a rodinných podniků, které kromě vín prvotřídní kvality nabízejí i ubytování a výtečnou lokální gastronomii. Limituje nás ale čas a tak nezbývá nic jiného, než se do Slovinska opět brzy vydat.