Jordánsko za prodloužený víkend.

I za pouhých pár dnů se dá vidět kus světa, resp. v našem případě kus země. Z Jordánska jsme chtěli vidět to nejznámější, tedy poušť Wadi Rum, skalní město Petra a pobřeží Mrtvého moře. To vše jsme měli stihnout za necelé 3 dny. Využili jsme akčních letenek nízko-nákladovou společností Ryanair a v sobotu brzy ráno jsme z letiště Václava Havla vyrazili směr Ammám. (Pro cestovatele jako jsme my, Ryanair létá tuhle trasu aktuálně moc dobře, odlet v sobotu velmi brzy ráno a návrat v úterý  pozdě večer). Po 4,5 hodinách letu dosedáme v Ammánu, resp. na letišti kousek od Ammánu, kde jsme si předem již zarezervovali v letištní autopůjčovně auto, které si nyní vyzvedneme. Nezapomeňte si na letišti také vybrat / rozměnit dostatečný obnos peněz. Kartou po Jordánsku téměř nezaplatíte, jedině na benzínových stanicích. Navíc není to zrovna nejlevnější kraj, a tak počítejte i s vyššími náklady. Ammán například, patří mezi 30 nejdražších měst světa.

Ještě na letišti kupujeme v kiosku SIM kartu na data a rovnou vyrážíme na cca 4 hodinovou jízdu směrem na Wadi Rum a naše první ubytování v beduínském stylu. Pokud se rozhodnete nocovat u beduínů na poušti a nemáte půjčený vůz 4x4, je nezbytné domluvit si předem s Vaším hostitelem, kde bude meeting point, odkud Vás pak odvezou vlastním 4x4 přes poušť do ubytování. My zvolili beduínský kemp Arena Desert Camp & Adventure.

A protože jsme na cestu vyrazili před hlavní sezónou (v polovině února), byli jsme v celém kempu jen my a jeden pár z New Yorku který také vyrazil jen na víkendový trip – ano, i na takovou dálku se to dá.:) Po příjezdu nás pan majitel pohostil tradiční beduínskou večeří – pokrmem Zarb. Po staletí vařili beduíni na celém Arabském poloostrově své jídlo v zemských pecích. Tento způsob vaření nevyžaduje mnoho vybavení. Což bylo důležité, vzhledem k tomu, že beduíni žili kočovným způsobem. Zarb se skládá z jehněčího, kozího nebo kuřecího masa, rýže, zeleniny a brambor. Vše se vaří a dusí v podzemní peci ve speciální kovové nádobě. Po večeři nám majitel ukázal rituál přípravy beduínské kávy a čaje a domluvili jsme si s ním také trasu výletu po Wadi Rum na následující den.

Druhý den jsme na korbě majitelova

Mitshubishi L200 svižně projeli jižní část Wadi Rum, dozvěděli se něco o Lawrencovi z Arábie, prošli se po skalním mostě Um Frouth Rock Bridge, potkali velbloudí karavanu a prohlédli si zápisky starých karavan vytesané do skal a úplně nakonec si opět vychutnali beduínský čaj. Bohužel v celé oblasti Wadi Rum – jak už jsme obecně předesílali o pár řádků výše - nepočítejte s pokrytím platebními terminály, natož s bankomaty. Celkovou cenu za ubytování, jídlo a výlet po nás majitel na konci pobytu vyžadoval zaplatit v hotovosti a v místní měně. Mějte tedy s sebou dostatečný obnos hotovosti a počítejte s tím i v případě, kdy máte ubytování rezervované přes booking.com.

Ještě téhož dne jsme se v pozdějším odpoledni z Wadi Rum přesunuli do ubytování ve městě Petra, do hotelu Town Season Hotel, kde strávíme poslední 2 noci až do odletu. Na večeři jsme se v neděli večer vydali do restaurace My Mom´s Recipe, a to na základě dobrých recenzí. Jako hlavní chod jsme si objednali mansaf – skopové maso vařené spolu s cibulí, česnekem a bobkovým listem v omáčce, jejíž základ tvoří sušený jogurt z kozího mléka, zvaný džamíd. Podává se s vařenou rýží a pita chlebem. Dále pak shish kabab (špízy z grilovaných kousků masa nebo mletého masa). Jako přílohy jsme zvolili tradiční hummus (kaše z rozmixované uvařené cizrny smíchané s tahinou (sezamová pasta), olivovým olejem, citronovou šťávou, solí a česnekem) dále pak tabboleh (salát z bulguru a směsi nasekaných bylinek a česneku), fattoush (salát vyrobený z opečených nebo smažených kousků khubzu (arabský plochý chléb) kombinovaný se zelenou zeleninou, rajčaty, ředkvičkami a další zeleninou, dále mutabel (obdoba pokrmu baba ghanouj, tedy rozmixovaný lilek s česnekem a olivovým olejem). Jako dezert nesměla chybět samozřejmě baklava. Jídlo bylo moc dobré, ale ceny docela vysoké a také nám nevyhovoval fakt, že restaurace byla kuřácká (jako většina v Jordánsku) a špatně, respektive vůbec, větraná.

Pokud by Vám k večeři chyběla sklenička vína, piva nebo něčeho tvrdšího, nezapomeňte, že

v islámském Jordánsku je prodej alkoholu zakázán. Legálně ho nikde neseženete, pouze větší

hotelové řetězce Vám nabídnou pivo nebo víno. V tomto případě si tedy případně kupte láhev

oblíbeného moku před odletem na letištním duty free v Praze.

V pondělí jsme vyrazili do skalního města Petra. Jelikož jsme se chtěli vyhnout davům turistů, zvolili jsme opačnou cestu a pochod zahájili na druhém konci trasy – na Little Petra. Pokud se rozhodnete jít touto trasou a ne pohodlnou cestou (ale s davy turistů) hlavním vstupem, počítejte s tím, že cesta není výrazně značená a budete potřebovat notnou dávku orientačního smyslu, aby jste našli tu správnou cestičku vedoucí z Little Petry na Monastery. Nebo můžete zvolit průvodcovské služby beduínů, kteří si Vás již na parkovišti sami odchytnou. Takový průvodce Vás bude stát cca 30-60JODů. Pokud však půjdete nejkratší cestou – u parkoviště cestou podél skal doleva, nemůžete cestu minout. Téměř na konci Vás bude čekat jeden „check point“, kde se musíte prokázat takzvaným „zero ticket“ – ten dostanete zdarma výměnou za to, že ukážete platný Jordan Pass, !ALE POZOR! tuto vstupenku získáte na hlavním vstupu do Petry - Petra Visitor Centre, nikoliv zde cestou přes Little Petru. Je tedy dobré si ji vyřídit již ráno před túrou, nebo den předem a pak teprve vyrazit na Little Petra.

Petra je rozsáhlý komplex starobylého města, kde kdysi žilo až 30.000 lidí, pokud budete chtít prozkoumat každou skulinku, doporučujeme počítat na túry 2-3 dny. Pokud půjdete hlavním vchodem, dostanete nabídku na krátké svezení na koni zdarma na základě Vaší vstupenky. Ano, opravdu je na „zero ticket“ svezení pár set metrů zdarma, nebo alespoň za spropitné. Na konci této bezplatné cesty, Vám místní průvodci nabídnou, že na koni můžete pokračovat i dále, a to na překrásné vyhlídky z okolních skal, pokud nabídku využijete, počítejte s cenou cca 30JODů na osobu.

Samotná Pokladnice je nádherná, ale počítejte s davy turistů. Pokud toužíte po ikonické fotce Pokladnice z vyhlídky z protější skály, připravte si 1JOD na osobu, vstup na toto instragramové místo je neoficiálně zpoplatněn. Chození po Petře jsme večer zakončili tradičním pokrmem shawarma (jordánská verze řeckého gyrosu) ve vynikajícím bistru Al-Arabi. Toto místo opravdu doporučujeme.

V úterý brzy ráno jsme vyrazili zpět na letiště. Pro zpáteční cestu jsme zvolili trasu kolem Mrtvého moře. Čím více se budete blížit k Mrtvému moři a tím pádem se i blíže přibližovat k izraelské hranici, tím častější budou policejní kontroly. Ty Vás nikterak výrazně nezdrží, většinou jsme jen nahlásili z jakého státu jsme a hned jsme jeli zase dále. Pokud se chcete v Mrtvém moři i vykoupat, počítejte s větší časovou dotací a také je lepší zvolit vstup přes některý z hotelů – ten je ale také zpoplatněn 20-30 JOD, případně v některém rovnou přespat, protože se potřebujete po vykoupání, či bahenní lázni, důkladně osprchovat sladkou vodou. Jediné dostupné místo se slanými krystaly je tak přibližně v půlce cesty kolem východního pobřeží Mrtvého moře. Cestou od jihu se místo dá lehce přehlédnout, ale orientačním bodem je výpusť řeky Wadi Almujib. Místo se nachází pár set metrů jižně od ní. Stejně tak platí, že čím více na jihu mrtvého moře jste, tím větší je šance vidět ikonické pobřeží ze slaných krystalů. Kolem hotelů na severu to moc nečekejte.

Po zastávce a smočení končetin ve slané olejovité vodě Mrtvého moře jsme pokračovali dál směrem k letišti. A protože nám čas přál a letadlo nám letělo až po 6 hodině večer, stavili jsme se ještě v centru Ammánu a prošli jsme si park kolem ammánské Citadely, která nám zároveň poskytla i vynikající výhled na celé město. I tato pamětihodnost je v ceně zmiňovaného Jordan Passu, který doporučujeme koupit online před příletem a máte v něm zahrnuta rovnou i víza. Vyjde Vás přibližně na 60 JODů.